Job
Job, a blameless man, suffers catastrophic loss. Friends offer tidy explanations; Job protests; God speaks from the whirlwind. The book refuses easy answers and ends with encounter, restoration, and worship.
Bible kralická
Job 17
1Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem. 2Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé. 3Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá. 4Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš. 5Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou. 6Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm, 7Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni. 8Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude. 9Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více. 10Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého. 11Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého. 12Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností. 13Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. 14Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy. 15Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří? 16Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.
Bible kralická (1613). Public domain or openly licensed historic text.